Za maminkou jsem chodila, když jsem byla malá, v noci, když jsem se bála. Vedle ní spal tatínek a ten mi vždycky radil, že si mám rozsvítit lampičku u postele a chvilku si číst, že usnu. To fungovalo, ale ráno jsem byla strašně unavená.

Ale maminka mi radila, že si mám představpvat něco hezkého, veselého, něco, co odežene noční můry. To bylo úžasné. Mohla jsem být kýmkoliv – Sněhurkou, Šípkovou … [...]

Příběh o stáří

Povím vám příběh, který pochází přímo z centra dění. Ze samotného Řecka, které je proslulé svým nádherným vyprávěním. Ten pán, o kterém chci vám vyprávět, žil v době dávné, starší než spisy všech, na skále velké, Slunkem postavené. Žil zde už mnoho let, ale nikdy se nezajímal proč vůbec. Proto se Slunce, pán nejmocnější, rozhodl, že hlupákovi řekne, proč každý den vstává a usíná a proč každý den kůrku … [...]

Ty oči na mě pořád zírali. Jako kdyby mě chtěli varovat. Civěla jsem na ně jako zhypnotizovaná. Tyhle oči už jsem jednou viděla. Bylo to na poslední pouti. Šla jsem do strašidelného hradu a první, čeho jsem si všimla byly ty oči. Tak jasně modré oči snad nikdy nikdo neviděl. Měla jsem pocit, že se do nich propadám a ony mě pohlcují. Měla jsem pocit, že se ke mně přibližují … [...]

Slunce už pomalu padalo k vrcholům hor, když jsme došli na místo. Tabulka, která stála po jedné straně silnice byla už hodně stará. K místu se to ale skvěle hodilo. Na oprýskaném bílém podkladu bylo napsáno černým písmem Achges. Mezi některými písmenky byla mezera, jak se postupem času barva odrolila díky neustále měnícímu se počasí.

,,Za touhle zatáčkou je město.“ Slyším Jala a šustění papíru, jak se snaží poskládat malou mapku. Zatím … [...]

Onen svět

Pod Mrautovým vedením rozkvétala v Igetově světě, tedy zejména ve Vnitřní republice, demokracie po vzoru nejvýznamnějších známých demokracií, zejména tedy té české a někdejší zdejší. O základních reformách jsme se již zmínili, stejně jako o snaze zvelebovat Město a celý stát.

Tato snaha se dařila. Mraut měl ve společnosti statut ,,presidenta osvoboditele“, přestože sám se jakémukoliv zveličování svých zásluh spíše bránil; snažil se o oslavu živlů a vyvolených, … [...]

Sedí spolu na lavičce za horkého léta. ona ještě dítě a Ona dávno dospělá. Sem tam něco prohodí a sledují hrající si děti. ona čistá jako lilie a Ona zjizvená životem. Okolo je pár fontánek, které lákají malé klučíky. Je nesnesitelné teplo. ona v tílku a červenofialové sukénce a Ona v dlouhých letních šatech až ke kotníkům.

Slunce přímo pálí, děti si hrají se stříkající vodou. ona sedí a sleduje … [...]