„… náš život je jen kratičký výsek z Věčnosti, jeden snímek na nekonečně dlouhém filmu Existence…“

Moje krev se vzdouvá &

Temně hučí

Touha jak rozlité vody Styxu

V nichž se rozpouští Život

Stoupá do noci

Každou buňkou mého těla

Po tobě volám & křičím

Jsem přízračná existence už za života

Hladová duše jíž nejde nasytit

Jednou ztratila Ráj

A už ho nenalezne

Bloudí a hledá… [...]

Šeď,

všudypřítomná šeď,

jemně namodralá,

co studí jako kov,

matně lesklý břit řeky

protíná mlhavé prázdno

a zebe.

V tom šeru

i vlastní myšlenky zapáchají,

jen pichlavé oči vozidel

oživují černá zrcátka kaluží;

obzor je černobílé foto

a život spoután do čtyř stěn

-          zatím ještě.

 … [...]

Ty můj mylí Valentýnku
chci znát tvoji mobil linku,
abych mohla ty můj mylí
tobě volat každou chvíli.
Moře zdravý,moře štěstí,
moře láskyjdu ti přát
na rty sladké políbení
co víc si můžu ořát
VALENTÝNKA

od: Vercik… [...]

Velký pytel pusinek
jdu ti já jen přát
je dnes Sv. Valentýn
co víc si můžu přát.

Miluju tě mám tě ráda
píši přitom na papír
abys  o mě všechno věděl
ale nejlépeto poznáš až budem spolu… [...]

Nocím vládnou,
kněžky Satana,
slouží na černých mších,
s temnými silami smlouvu mají,
využívajíc mrtvých,
živé tvory ovlivňují,
i věci neživé,
nečekat úrodu žádnou.

Přinášejí neštěstí,
zabijí dobytek,
umějí létat,
ovládají počasí,
mistryně lektvarů léta.

Společníkem havran, had,
potěšením zaříkávat, s ďáblem opcovat,
za úplňku na sabatech,
čtvrtletních slavností,
setkávají se s nekonečnou radostí,
zříkajíc se z Boha, mravností.

Však shoří na hranici,
za přítomnosti davu,
tyto nadpřirozené bytosti,
představy … [...]

Co vlastně je?
kde může být ?
má zazračnou moc?
existuje?
kdo nechtěl ho mít.

Pohár či nádoba,
z poslední večeře,
krví potřísněna,
světa spasitele.

Pátrali mnozí,
hledali po celá staletí,
ve všech světa rozích.

Která úkrývá ho zem ,
proč nebyl dosud nalezen?… [...]