Obloha inkoustem modrá

a já jsem ještě nespala,

každá myšlenka je teď dobrá,

když tato prázdnota nastala,

obloha modře siví,

vzpomínky vrací se zpět,

smutek z ní do oken civí,

ráno tu bude co nevidět, … [...]

Hudba zvonů z křehkých černých věží

se odráží do všech světových stran,

goticky přízračné nebe

zanikající v krajkách mořských vln

pokrývá sírou pozdních červánků

štíhlou loď, o jejíž příď duní příboj;

věčnost se dere do všech drobných chýší

i do srdcí lidských stínů,

co nemají ani jména;

bělostná holubice pod střešním krovem

tiše hloubá o druhém břehu

a jen vlhké závany z nekonečných plání,

dráždivé & lákavé & výsměšné

dokáží … [...]

…těch pár slov vyřčených z tvých úst

a moje srdce tě zahalilo závojem lásky,

opředlo pavučinkou – předivem snů

& celého tě navždy obklopilo mlhou chvějivé touhy…

Hluchoněmý vítr mi zatím hodil

do pokoje spršku blednoucích plátků,

smutná připomínka –

rok co rok totéž,

okvětní lístky a prach –

mdlé slunce se ještě neprobralo ze sna,

prázdného & mrákotného -

Jsem v oku hurikánu kosmického třesku & chaosu,

navždy zakletá

v … [...]

Šílenství a vize

kvetou i v ulicích města,

šílenství, absurdita, živé i promarněné sny.

Kolik vzpomínek & opuštěných snů

stále vane tím proměnlivým prostorem,

zůstaly nevyslyšeny

jako otevřený účet,

a bolest křičí

z unavených očí pána v obleku.

 … [...]

Jsem člověk vypadajíc mrtvě,
snáším svůj život trpě.
Srdce vyhaslo,zemřelo,
však tělo žije dál.
Vždy chtěl jsem být svůj král,
jenže srdce s tělem se nezřelo.
Poznal jsem bojiště i ráj
kde lidi práva maj.
Poznal jsem lásku,hněv,
život mi nepřeje,jde po mě jak hladový lev.
Chtěl jsem všechno,chtěl jsem mnoho,
teď k smůle mé,nemám nic z toho.
Jsem to já,ten pozorovatel,
jsem to já,svůj hrdina,spisovatel.… [...]

Děti na hřišti cvičí

a přitom pampelišky ničí,

v dálce prase kvičí,

v zahrádkách přísada klíčí,

traktor si to řachtá po ulici,

babky s nákupem se courají po vesnici,

autobus přijede a hned zase mizí

a mě s sebou zase nevezme

                                    v daleký svět cizí!!!

Venkov páchnoucí ve vzpomínkách

po hnoji a octovém láku,

mohutné postavy žen, stín dětského breku,

ale kdesi na obzoru se tehdy ještě chvěl

přísvit vzdálených lákadel,… [...]