Milion duší na jednom místě,

na místě kde vládne hlad a utrpení,

kde zítřek bude ještě horší jistě,

odkud návratu už není.

Milion duší na jednom místě,

na místě kde nadějě se rychle vytrácí,

kde zoufalství je chlebem denním,

kde pod hákovým křížem Davidova hvězda krvácí,

kde smrt je vykoupením.

Milion duší na jednom místě,

na místě kde cítit je zápach spálených kostí,

toť důsledek velké zlosti

a snu o nadřazenosti jedné rasy,

když šílenec sfanatizoval masy.

Vězněm být a z cely hledět,
jak létají ptáci a myš honí kočka.
A slza jak míč stekla
z drátového očka.

Dřív pytlák, teď zvěř.
Ve vlastní síť se lapil.
Trnkový keř,
jehož vína sám se napil.

Ze země vzrostlo trní všude kol
a zarylo se do mě.
A z přetnutých nervů prudký bol.
Sám katem sobě.
Zobrazit celé…

Pocit marnosti.

Šepot úzkosti.

Zoufalé torzo hledající celek.

Fascinace smrtí.

V tichosti drtí.

V ústech vzkvetlý lilek.

Oči zoufalý.

Dýchat přestaly.

Otrok barvy duše.

Kostra ve skříni.

Seschlé rostliny.

Krev prýštící suše.

Z nosu chloupky.

Dětské zoubky.

V plameni mění se v prach.

Zobrazit celé…

Jsme dva – já a můj přítel temný.

Já hlučný, drsných způsobů, on tichý a jemný.
Já žiji dnem, zato on nocí.

Já topím se v problémech – on bez pomoci.

Jsme dva – já a můj tichý stín.
Vždy nocí když k lampě se blížím,
on čeká tam a já k němu vzhlížím,
a tichou tmavou nocí spolu.

A já tak horký, živý.
A on? Mrtvolný chlad.
Jak co nocí letí netopýr sivý
a lov vzduch – má hlad.
Zobrazit celé…

Svět – ta kulatá hrouda hlíny.
Svět – to místo plné špíny
Svět – to místo

Kde žijí všichni s úsměvem.
Kde děti znaj jen smích.
Kde do práce jde se s popěvem.
Kde je jen jeden hřích.

Kde jídlo není jed.
Kde z řek se dá i pít.
Kde žije se teď.
Kde mam, co budu chtít.

Zobrazit celé…

Pocity, děs, strach a hrůza.
číhají na mě, čekají ve stínu.
Smrad, hnis, slzy a obsah střev,
chtěj abych pozřel tuhle špínu.

Zelené maso a zkažené mléko,
bublajícího hnusu řeka.
Z šílených očí po tvářích
mi ta řeka stekla.

A dětský smích v kanálu temném,
v němž je ta řeka a v ní po kolena já.
Přede mnou, za mnou, všude tma.
Pocit – mrtev ten, kdo mě zná.
Zobrazit celé…