Černá páska zdobí fotku tabla,

Co myslíš, na hrob by ti taky dobře padla?

Tak mladý, šeptají…

Lidi tápou, něco po zemi hledají,

As čelist v šoku jim upadla.

Mladej nezoufej,

však v září druhou možnost máš

zkoušku dospělosti napodruhý jistě dáš!

Milý to rým, dětský a s dětskou nadějí…

Tak mladý, vzácnou vodu těla mu darují…

Smrt v letním žáru, jak náhlý zchlazení

tělo životem pulzující a žhavý do ledu hozený,

zemřels chlapče, … [...]

Bratr si plete pomlázku,

na svou velikonoční lásku.

Maminka je připravená,

nádherně je upravená.

Koledníci už jdou sem

a já rychle běžím ven.

Miska plná vajec, sladkostí

a já z toho pukám zlostí.

Rozbila se mi vajíčka,

kluci si berou čokoládového zajíčka.

Za týden klukům oplatím,

Hlavy jim pěkně pokropím.… [...]

Koukám se z okna a vzdychám,

škoda, že je dneska škola.

Chuť jít ven teď mám,

ale zrovna nemůžu, škoda.

Píšu doma úkoly,

zajíc běží po poli.

Už je jaro, hurá,

já ven nemůžu, škoda.

Konečně mám úkoly,

rozběhnu se po poli.

Okolo mě lezou broučci,

v lesích rodí se koloušci.

To je ale … [...]

Jaro, to je krásný čas,

ptáčci mají zdravý hlas.

Sněženky už rostou tady,

ale já si nevím rady.

Co je tohle za kytku,

stonek má úzký jak nitku.

Přihnala se přeháňka,

už vím, je to sasanka.

Rozběhnu se po louce,

vidím pstruha v potoce.

Mám chuť zpívat a zpívat,

na bledulky se dívat.

Všechny dě… [...]

Voda a slzy

tok emocí

jejich proměnlivost

od chvějivých

po burácející

živý třpyt

v temnotě 

Déšť

kapky čeří hladinu

mlčení

dočasně narušují

moře letargie

vzpomínek i míru 

Živoucí vzor

zeleně a modře

jako příslib budoucího ráje

opájí oči

i smysly

závanem neexistujících květin

až náhle postřehnou

starou krajkovou záclonu

která je on těch barev dělí - 

Květiny voní loučením

a život nemá, kde by … [...]

V temnotě rozkvétají hodiny,

fantastické květiny, mořské korály,

vzlétají hejna tetelících se světlušek,

nebe rozkvétá tvary

a ty se vzápětí mění v kouř, ve svůj stín,

rodí se a hynou –

Kytice ke svatbám, co nikdy nebudou,

i vesmírný tanec atomů hmoty,

buddhistická iluze skutečnosti,

to vše v širé, živé, hluboké temnotě.  

Stojím tu a pomalu se nořím do bláta pole,

ne jako pohřbená, ale jako plodina

se životem jepice,

stále … [...]