Na nebi klidně září

velká bledá perla,

skrápí zemi chladem

a rosou.

Je ticho, co se dá slyšet.

Ve větru a v řeči stromů

zachytávám útržky melodií

pro tento okamžik,

objeví se a hynou

v přízračně chvějivém prostoru -

Hlas západu, hlas severu, hlas východu,

jen hlas jihu teď zůstává uzamčen.

V těch „hlasech“ je celý vesmír. … [...]

Město mrtvých - němé pomníky

oživuje jen klidná teplá záře svíček

chvějících se v hluboké temnotě večera

jako duše nás žijících

obklopené oceánem temnoty.

Fialkové nebe s perokresbou holých větví,

zemi halí podzimní závoj vdovy

z kouře, oparu a mlčení.

Plamínky ožívají jako morseovkou z Druhé strany,

mrtví mluví. … [...]

Co vlastně je?
kde může být ?
má zazračnou moc?
existuje?
kdo nechtěl ho mít.

Pohár či nádoba,
z poslední večeře,
krví potřísněna,
světa spasitele.

Pátrali mnozí,
hledali po celá staletí,
ve všech světa rozích.

Která úkrývá ho zem ,
proč nebyl dosud nalezen?… [...]

Taková zvláštní slova,

temná, jemná,

Mně srdcem proplouvají,

nikdo je nevidí.

Jsou jenom moje

a přece je všichni,

vidí, slyší, cítí

z výrazu mé tváře.

Taková zvláštní slova,

jasná, sladká

Mně šeptá celý svět

tak proč se jiným zabývat.

Nech všechno plavat.

Vydej se vpřed.

Propadni kouzlu.

Není cesty zpět.

Taková zvláštní slova,

prostá, sprostá

vycházejí z úst

mladých lidí.

Nestydí se za ně,

nafouklí pýchou,

přejí si zemřít

ale stále žijí.… [...]

Tam, kde něco vzklíčilo je dnes jen šedý popel,

tam, kde něco pohaslo se zítra objeví růže.

Až budeš marně vzpomínat dojde ti, že

znovuzrození onoho samého by nebylo to po čem toužíš.

Však co dnešek vzal zítra dáti nemůže,

leč bys stokrát chtěl a na nové si ještě počkáš.

Až přijde čas, dočkáš se

a bude zas v tvých pamětech na dobro zapsán.… [...]

„Padá hvězda. Přej si něco!“

Nevím kolik přání bylo,

přál jsem si to jako děcko.

Snad se něco vyplnilo…… [...]