Povídka – Bláznem do konce života

Bylo parné léto, 10. srpna. Jan  se procházel lesem a slyšel za sebou neustále nějaké kroky. Otočil se a za ním nikdo. Tak šel dál a přemýšlel, co bude dnes dělat. Šel a šel a opět slyšel ty kroky. Rychle se otočil , ale opět nikoho neviděl. Tak si říkal, že má snad halucinace. Došel do nedaleké hospody a sedl si k oknu. Objednal si pivo a cigarety. Jednu si zapálil a napil se piva. Pozoroval chlapy v hospodě. Najednou se strašně lekl. Fandovi vyrostly na hlavě obrovské rohy. Jan začal řvát. Všichni se na něj otočili a nechápali co se děje, proč tak křičí. Uvědomil si, že to co viděl, viděl jenom on a že se zbláznil. Zaplatil a vyběhl z hospody co nejrychleji mohl.

Utíkal jako šílený a octnul se opět v lese. „Tady budu mít aspoň klid.“ řekl si a ulehnul do trávy a vzápětí usnul. Probudily ho šílené zvuky jako kdyby někdo skřípal rezavými starými dveřmi. Ale nikoho neviděl. Řekl si, že bude muset navštívit psychologa. A to ihned. Došel na místo a zaklepal na dveře s jmenovkou „Josef Vydra.“ To je místní psycholog. Všechno mu vyprávěl. To co viděl a slyšel. Doktor mu naordinoval silné depresivum. Musí to brát pravidelně, 3 x denně a nesmí souložit ani jíst.

Jan si řekl:“ Jak tohle zvládnu? Pořád mi stojí brko a furt žeru. Mívám často hlad. Tohle nevydržím.“ Ale co mu zbývalo. Chtěl být zase normální. Začal tedy pravidelně užívat tablety. Ale už po čase začly problémy. Sice neměl už žádné vidiny, ale zato byl nadržený a hladový. Hrozná kombinace. Zašel do lesa a řekl si: „Co se může stát, když se trochu najím?“

Sbíral houby, maliny, jahody a vše jedlé, co našel na zemi. Takový měl šílený hlad. Čekal co se bude dít a nic. Šel tedy spokojeně domů a vzal si další tabletu. Když byl nadržený, tak se aspoň ukájel. To moc neřešil. Stejně ho žádná nechtěla. Byl strašně ošklivý. Měl rezavé vlasy( prý všude), pihy a uhry a nosil silné černé brýle.

Najednou se mu udělalo divně. Chtělo se mu hrozně moc běhat a skákat. Vyběhl z domu a poskakoval po ulici po jedné noze a doskákal až do hospody. Objednal si pár piv a opil se. Udělalo se mu tak zle, že se pozvracel. Vyhodili ho z hospody a Jan  se došoural domů. Přestaly účinkovat prášky a opět měl vidiny. Viděl ve svém pokoji spoustu koček. Bylo jich miliony a příšerně mňoukaly. Bylo mu hrozně a nevěděl co má dělat. Zavolal svému psychologovi a vše mu pověděl. Ten se ho zeptal: “ Že ty jsi jedl? “ Odpověděl, že ano. To byla ta příčina.

„Už nemůžeš užívat ty antidepresiva. Nebudou ti už nikdy účinkovat. „

„No to je strašné“ zbortil se Jan.

Musel se smířit s tím, že zůstane bláznem napořád.

Nepřehlédněte

• Příběhy ze života – Příběh Magdalény
• Příběhy ze života – Přetvářka
• Povídka – Bar
• Povídka – Příšerný výlet
• Povidka – Obyčejný příběh

 Vytisknout příspěvek