Povídka – Bílá myš

Narodil jsme se v kóji mojí mamince myšce. Měla krásné fousky a byla
celá bíla. Zdědil jsme po ní její povahu. Hledal jsem nové a nové kouty. Koukal
do starých a fousky zkoumal okolí. Už když jsem byl malí. Maminka mě
opatrovala, jak nejlépe dokázala. Dávala pozor na mé tělíčko jak nejlépe
dokázala. Kdykoli jsem zaprosil o potravu, se položila na bok a dala mi pít.
Společně se svými bratry a sestrami jsme objevovali svět kolem sebe.
Vždy došlo k navráceni k mamince a jejímu mléku. Byla to překrásné papat a
zároveň se dotýkat ostatních. Tulit se v okamžicích spánku k sobě. Nalézat
potěšení v hrátkách s pilinami. Objevovat nový svět. Největším překvapením
pro nás všechny byl viditelný svět. Očka se nám pomalu rozlepovala.

Viděli jsme jeden druhého černýma očima. Pozoroval jsem sestřičku jak jí rostou
nádherné bíle chloupky. Tvoří se jí srst na bříšku, na zádech, čumáčku. Když se
přitulila ke mně příjemně to hřálo. Kousnutí opětovala z větší zuřivostí než já.
Poprvé vstoupila do mého života bolest. Jako rudý nůž prostoupila mým celým
tělíčkem. Zapísknutí bolesti doprovázel můj útěk k mamince. Sestra mě
pronásledovala. Zalíbil se jí pocit moci nade mnou. Chvíli probíhala divoká
honička kolem maminky. Běh přestal naráz. Dostala hlad a vrhla se k mamince.
K mléčku zastírající cokoli jiného. Vrhl jsem se k cecíkům plným mléka. Boj
přestal. Byl vytvořen slib do budoucnosti o pomstě. To jí nesmělo projít. Příště
došlo k prudkému boji mezi mnou a jí. Opět zvítězilo mléko.
Naše skupina objevila v rohu zrní. Chutnalo jinak než mléko. Mělo tisíce
chutí a občas se objevil načervenalí předmět. Na kterém jsme si brousili zoubky.
Přišla také velká růžová věc. Občas zvedla někoho z mých brášků nebo sester.
Chvíli bylo slyšet jejich pištění. Nastražené ouška vnímala vibrace škrábaní na
papír. Naštěstí se všichni zpátky vrátili. Oběhli si celí náš životní prostor.
Očichali maminku svými citlivými čumáčky. Často se přitulili k spícím myškám a
usnuli nervovým vypětí. I já se octl v moci toho podivného nepřítele.
Přenesl mě do podivné papírové chodbičky. Ani jsem se nemohl obrátit.
Zůstala jediná možnost jít kupředu. Na konci mě čekala podivná žlutá odměna.
Chutnala zvláštně. To nebylo obyčejné zrní ani mléčko od maminky. První
ochutnávka skončila mým údivem. Druhá se přesunula do mých chuťových
buněk. Vzal jsme tu podivnou žlutou věc do pacek a začal jí okusovat. V bříšku
se objevil příjemný pocit. Ve svém nitru se vše začalo divit ostatním ze strachu
růžové ruky. Cestička v papírovém vězení vždy vedla k něčemu dobrému.
Podruhé mě ruka zvedla na bílí nekonečný stůl. Ze strachem jsme se
rozhlížel. Co se bude dít teď. Dopadnu snad jako mí bratří a sestry. Stanu se
podivně chovajícím myšákem. Začnu donekonečna prohrabávat tunel skrz zem.
Sám vím o nemožnosti se dostat přes tu hladkou věc pod našimi tlapkami.
Ruka mě sevřela pevněji než mé tělíčko dokázalo snést. Vypískl jsme
bolestí. Za chvíli následovala další bolest. Něco studeného, píchající ho se mi
zarylo pod kožíšek. Náhlým škubnutím kožíšku bolest přestala. Otočil jsem
hlavičku na bolavé místo. Objevili se hvězdy před očima. A já konečně omdlel z
následující bolesti. Kterou my způsobovala přesouvající ruka. Na druhý den mě
probudila maminka. Snažila se olíznout mi ranku, aby nekrvácela. Stejně tam
byla velká modřina. A já si začal uvědomovat jinak svět kolem sebe. Doběhl
jsme k misce se žrádlem a začal horečně jíst. Něco se ve mně změnilo.
Bludiště se stalo velkou zábavou. Začal jsem se na něj těšit. Už jsem
neběhal sem a tam, podle čichu. Ale vždy vystrčil hlavičku nad zeď a rozhlédl
se kolem. Vůně sýra šla vždy jenom z jedné strany. Přešplhat pár stěn se stalo
okamžikem. Dokonce nebylo nutné ani sýr sníst. Největší odměnou se stalo
překonávání překážek.
Ta největší byla, jak se přesunout k místu se zásobami sýru. Přes sklo
bylo dobře vidět. A já pochopil jak moc chutná ostatním. Stal bych se hrdinou.
Ostatní by si mě považovali. Vzdávali by mi úctu. Nosili na packách. Zahřívali
mě svými kožíšky. Mamka by byla určitě také ráda. Od té doby co jsme dostal
injekci si mě přestala všímat. Takhle by se vše změnilo.
Utéct z bludiště jinam byla chvíle okamžiku. Zjištění že se ruka nedá do
pohybu dříve než najdu kousek sýra mě potěšilo. Vylézt na nejbližší stěnu.
Rozhlédnout se, kde je konec bludiště. A potom sešplhat na zem, bylo dílem
okamžiku. S vidinou snadného cíle se dali mé nožky do pohybu. Během cesty
jsme přemýšlel jak se dostanu zpátky ke svým. To však byl problém
budoucnosti a já se jím budu zabývat později.
Nikdy jsme netušil jak krásné muže být běžet dále než kolem
průhledných stěn našeho domova. Moje citlivý čumáček my jasně ukazoval
cestu. Sice došlo k pár zmatkům. Když se ruka snažila zastavit mojí cestu. Ale
nebylo to moc vážné. Hbitě jsme reagoval na sebemenší pohyb. Všude se něco
dělo. Pohyby divných černých sloupů mě trochu strašil. Z jedné ruky co jsem
znal se jich stalo mnoho. Dokonce i padali divné bílé velké stěny. Ale já si našel
cestu i tak. Bylo to tak zábavné, že jsme se rozhodl oběhnout stůl nadvakrát a
zkusit si běh znovu.
Teprve u cíle cesty došlo ke změně v pohybu. Vše se najednou zastavilo.
Já cítil podivnou sílu v celém tělíčku. Pohyby sloupů se stali více rozmazané.
Tlapky mých nožek se pokládali v divokém tanci. Každý nejmenší okamžik pro
mě znamenal moře času. Sloupy i stěny se stali podivnými objekty. Věděl jsem
kdy a kam dopadnou.
Zbytek si už nepamatuji. Jenom mamku myšku spokojenou z velkého
kusu sýra. Bratři a sestry okusovali společně to co jsme dostal za průchod
bludištěm. Jedna stěna našeho domova měla velmi nepravidelný tvar. Mé
cupitavé krůčky mě vedli přímo k ní. Už nebyla tak neprostupná. Měla více
ostrých hran a na některých místech byla velká jako zdi mého bludiště.
Uchopila mě opět ruka. Moc jsem se nebránil, mého cíle bylo dosaženo a
život se stával dokonalejší hrou.

Nepřehlédněte

• Povídka – Na vršku
• Povídka – Otisk na chodníku
• Povídka – Blecha
• Přísloví – BLEKovo příslový
• Přísloví – Čínské přísloví

Příspěvek publikoval/a: norwi

Kategorie: Povídky a Příběhy

Profil uživatele: norwi

Klíčová slova: N, Norwi, povídka, scifi

Zobrazit vše od autora: norwi

 Vytisknout příspěvek