Myslíš si že jsem blázen…možná… však už spadla jsem z obláčku růžového na zem.

Tak vidíš jak to dopadá když blázen blázna potká… na počítači pár rychlých slov a jedna ukrytá fotka. Rychlá schůzka kdesi v přítmí velikého města, pak možná společná leč nenápadná cesta.

Tak to je, ale nikdo nepřemýšlel, jak by to mohlo býti lepší… romantické procházky.. třeba v dešti? Společně ruku v ruce spolu projít zbytkem života … [...]

To poslední, co Bůh stvořil na člověku k dokonalosti jeho duše je slza.  Je to jen malá kapka, ale dokáže pojmout všechny city světa které existují… Naději, smutek, touhu, lásku, bezmoc i smích. A v čem je její cena větší než zlato a drahokamy?  Přesně tolik, kolik tě pálí v dlaních – tolik je upřímná. Poví ti tajemství srdce, které slovy nikdy nevyjádříš. Ale neplač.. Jsi přece „šťastný“, říkal jsi… a já … [...]

Když na tebe myslím a sluníčko ještě vysoko na obloze svítí.. zdá se mi že není krásnějšího kabátku na světě než na louce rozkvetlého kvítí.

Když na tebe myslím tehdy, co noc začne halit den do tmy a hvězdy už na nebi tichounce září… pláču žalem láskou i štěstím a malé perličky mi stékají po tváři.

Tvé srdíčko dává tomu mému neskonalou sílu, abych výdrž měla v učení i chuť … [...]