„Za trochu lásky šel bych světa kraj,

šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,

šel v lednu – ale v duši věčný máj,

šel vichřicí – však slyšel zpívat kosy,

šel pouští – a měl v srdci perly rosy.

Za trochu lásky šel bych světa kraj, jak ten kdo zpívá u dvěří a prosí …..… [...]

Říká se, že lidé jsou andělé, které nám osud posílá do cesty … nevěřila jsem

Říká se, že i my můžeme mít to štětí , abychom je potkali … nevěřila jsem

Říká se, že člověk může být pro vás andělem … nevěřila jsem

a potom se stal zázrak a já potkala člověka anděla …. a už věřím

Věřím na zázraky, věřím na sílu lidského citu přátelství

už věřím, že člověk … [...]

ŠTÉSTÍ  nepochází z toho co máš,

ale z toho s kým jsi ….

ŠTÉSTÍ je to jediné co můžeme dávat,

aniž bychom to měli …..… [...]

Kdyby se člověk všeho nasytil,
přátelství a lásky se nenasytí … … [...]