„… náš život je jen kratičký výsek z Věčnosti, jeden snímek na nekonečně dlouhém filmu Existence…“

Moje krev se vzdouvá &

Temně hučí

Touha jak rozlité vody Styxu

V nichž se rozpouští Život

Stoupá do noci

Každou buňkou mého těla

Po tobě volám & křičím

Jsem přízračná existence už za života

Hladová duše jíž nejde nasytit

Jednou ztratila Ráj

A už ho nenalezne

Bloudí a hledá… [...]

… a omlouvám se za tak smutný a ponurý první příspěvek, je to moje nová báseň. Slibuji, že dál budou i veselejší.

Zdraví vás, Aloisie… [...]

Šeď,

všudypřítomná šeď,

jemně namodralá,

co studí jako kov,

matně lesklý břit řeky

protíná mlhavé prázdno

a zebe.

V tom šeru

i vlastní myšlenky zapáchají,

jen pichlavé oči vozidel

oživují černá zrcátka kaluží;

obzor je černobílé foto

a život spoután do čtyř stěn

-          zatím ještě.

 … [...]