Hledíme jeden na druhého jako na rivala a občas taky jako na blba…V tomto případě, pak poklepeme na své čelo, abychom tomu druhému dali najevo, že v pořádku to není pod čelem jeho

Rozumný člověk se přizpůsobuje světu kolem sebe.
Nerozumný se vytrvale snaží přizpůsobovat svět sobě.
Proto veškerý pokrok závisí na nerozumných lidech

Píšu ti do větru zprávu vzláštní
že utápím se tvojí vášní
píšu ti po větru jak se mám
že svojí lásku ti dám
píšu ti do větru slova svých básní
že světy náhle zkrásní
monolog vášní
dialog srdcí
že sny se vrací
píšu ti a pořád hledám
hledám,to co pravě nemám
pořád píšu do větru
čekám kdy mně odpovíš
prozby mé vyslyšíš
ty dívko v hnědem svetru
kdy najdu k tobě cestu
jenom zatím píšu
jenom zatím píšu
tahle krásná slova
slyšíš
je pořád znova
kdy políbíš
zatím píšu do větru
píšu do větru…

Sen je součástí našeho soukromí. Je cosi zvláštního v tom, sdílet své soukromí s lidmi, které milujeme. Je to pouze další způsob, jak se dát druhým poznat.

Už s chmurným mírem vchází chmurný den
a samo slunce těžkou hlavu skrývá.
Jen zprostit toho, kdo je nevinnen
a trestat provinilé ještě zbývá.
Však věčně bude srdce jímat znova
žal Juliin a bolest Romeova.

V lásce žádná pravidla neplatí. Můžeme sice studovat příručky, snažit se ovládnout své city, mít strategie chování, ale k čemu to všechno? Nakonec rozhodne srdce, a nám nezbyde nic jiného, než jej poslechnout.