Co tu vlastně dělám?
Proč tu vlastně jsem?
Žiji rád,
však nejsem světem okouzlen.

Zbytečnost – má existence – já.
Jak zvuk houslí pro hluché.

Miluje mne ten, co mě zná,
však po sblížení nikdo neplane.

Jak mistrovo dílo mezi slepými.
Ó slepý světe – jsi zhovadilost sama.… [...]

Jsme dva,
já a můj stín se zdá.
A on ve škodolibosti své
opakuje všechny pohyby mé.
Však přítel můj z mála
zůstal se mnou.

Spolu srostlí v nohou,
sešiti vlákny duše.
A krev z těch ran po jehle
Pryští, stříká suše.

 
… [...]

Jak pohoří, ke kterému upínáme pohled svůj.
Co hypnotizují nás a snižují nám tlak.
My musíme je mít stůj co stůj.
A mnohdy nechtěně k nim padne náš zrak.
a jsou různých tvarů; a jsou různě velké.
A někdy přímo tlačí jindy jsou zas měkké.
Máš-li v ruce tento kyprý ženský tvar,
přeji já ti, vole, zdar!… [...]